pondělí 4. listopadu 2013

Vyndání miniimplantátu!

Ahoj všem po dvacáté-šesté,
tak už jsem bez jednoho šroubku. Bylo to rychlé, ačkoliv ne úplně bezbolestné. Hned na začátku návštěvy pan doktor vzal kleštičky a začal mi z otevřených úst odšroubovávat miniimplantát. Žádné injekce, žádný sprej na lokální/ povrchové umrtvení. Nic takového nečekejte. Jde se rovnou na věc. A po pravdě, nebudu tvrdit, že jsem to ani nepocítila. Pocítila jsem to od prvního tahu. Je to prapodivný pocit, když vás něco bolí uvnitř dásně. Můj jediný velký strach byl (a je to jediná nevýhoda těchto ortodontických miniimplantátů), že jsem se bála o kořeny mé trojky a čtyřky. Při zašroubování je to v podstatě o tom, že šroubek si najde cestu mezi kořeny, i kdyby do nich cestou narazil, vyhne se jim, jelikož vyhledává nejmenší odpor. Je prý tvarovaný tak, aby kořenům neublížil. A zuby jsou pevné dost. Ale při vyndávání nevím, jak to funguje. Asi dost podobně. Popravdě nemůžu říct, jak to s nimi dopadlo, jelikož tam nevidím :D

Takže zpátky k tomu prapodivnému pocitu. Cítíte tah uvnitř dásně jen prvních pár šroubovacích pohybů. Následně to pocítíte už jen při úplném vyndání šroubku ven, velice prazvláštní pocit. Bolest to asi úplně nebyla, ale zas nemůžu tvrdit, že jsem o tom ani nevěděla. Pan doktor byl upřímně překvapen, že něco cítím, jelikož obvykle si prý ani nevšimnete :D Mno, tak já si teda všímám, pane doktore...

Když bylo tohle hotovo, vypláchla jsem si jedním lokem ústa. Stačilo jen málo, krve tam asi bylo minimálně. A vrátila jsem se zpět do polohy ležmo, aby se mohlo pokračovat. Přišlo na řadu sundávání gumiček a malé úpravy drátků, spodního i horního. Dostala jsem na závěr i pozitivní zprávu. Pokud to půjde dobře, čeká mě v Lednu sundávání mé dolní řádky pozlátek. Jupíjeeej, ale zatím nepředbíhejme :)

Vaše E_liška