Nákusná deska- update po týdnu

Ahoj všem popatnácté,
tak je to týden, co mám tu destičku v puse. A musím uznat, že zlepšení určitě nastalo... Ale ne tak, jak bych si ho představovala. Stále nezním jako já. Slova s "č" a "š" je pořád peklo. Takový "boršč" nezní vůbec hezky :D Sice to už vyslovím a je mi i víceméně rozumět, ale stále zním jako bych měla logopedický problém. Snažím se pomalu artikulovat, aby to znělo líp. Když mluvím rychle, tak jak jsem to dělávala, nezní to moc hezky. Dokonce si v duchu představuji, co chci říct, a jak to zjednodušit, aby tam nebylo žádné č.

Nová rovnátka a destička mi před týdnem daly pořádně zabrat. Musela jsem opět používat ortodontický vosk a cpala jsem ho na téměř celá rovnátka a dokonce nahoře na patře na drátky vedoucí z destičky ke kotvení na šestce. Musím uznat, že oproti keramickým zámečkům, co mám nahoře, ty kovové mnohem víc škrábou ty první dny v ústech. Měla jsem odřený jazyk od destičky a spodní dáseň od rovnátek. Takže rozmluvit se pořádně, abych nešišlala, se mi už vůbec nechtělo, když to bylo ještě bolestivé.

Zpočátku mi bylo skutečně do breku kdykoliv jsem se slyšela. Později jsem se tomu musela sama smát. Co jiného mi zbývalo, když jsem zněla jako idiot :D Přes svátky jsem si užila rodiny a ti se snažili udržovat dekorum a nesmát se mi. Nejdřív jim to dalo zabrat, aby se mi nesmáli, a o den/ dva později už byli navyklí na můj debilní hlas. Prošla jsem si několika fázemi smiřování se s destičkou. Připomnělo mi to jeden výborný spot. Jedná se o žirafu, která se smiřuje se smrtí v pěti fázích (odkaz zde). Tím jsem si víceméně prošla taky, akorát jsem u toho všeho nadávání šišlala. Dokonce jsem se ve fázi odmítání málem domluvila sama se sebou, že si destičku vyndám sama, pokud se nenaučím do týdne mluvit jako mé staré já. Bohužel, destička není vyndavací. Vím přesně, jak je tam uchycená a myslím, že kdybych si ji vyndala, už jí tam nedokážu vrátit. Tak jsem od tohohle nápadu musela upustit. Bojím se jenom toho, že se s ní naučím hezky mluvit (nevím, za jak dlouho ještě, ale určitě to přijde?!), ale až mi jí sundají, budu zase šišlat a učit se znova mluvit jako mé původní já. Tak to vydržím ten měsíc a půl a pak, až mi jí vyndají, se budu dva týdny schovávat doma a budu se opět učit mluvit. Pro krásu se holt musí trpět... :D

A původní problém -jídlo- nakonec není takový děs. Jíst jsem se s tím naučila celkem rychle, přibližně do třetího dne. Naštěstí jsem si užila už i štědrovečerní klasiku. Nemůžu teda jíst moc tvrdá jídla, protože to nedokážu pořádně rozkousat, ale bramborový salát jsem dala bez problémů ;) Akorát mi to zase trvá dýl a pak následuje čištění, neboť jídlo se rádo schová za nákusnou destičku pro případ, že byste měli o něco později chuť na sváču :D Alespoň tohle teda není problém. Tak já se po novém roce opět ozvu s novinkami. Doufám, že tou dobou už budu zase mluvit jako já. Držte mi palce ;)

Vaše E_liška