Nákusná destička, dolní rovnátka

Ahoj všem počtrnácté,
tak mám dolní rovnátka a destičku na patře. Můžu nyní první den prohlásit, že nic horšího, než je ta nákusná destička, jsem nezažila... Šišlám jako důchodce s vyndanými zuby. Nebo jako dítko před návštěvou logopeda. Je mi trapně, když mám cokoliv říct. Ani jsem pořádně nedokázala poděkovat v ordinaci, ale ani nevím, za co bych děkovala. Asi jsem jim svým pokyvováním hlavou a svými debilními pokusy o mluvu přišla tak zoufalá, že mi byl nabídnut i bonbónek na cestu... Pošťačce (kterou jsem potkala dneska velice nerada) jsem odpovídala pouze jednoslovnými větami. Vymýšlím si v hlavě různé způsoby, jak se vyhnout jakékoliv konverzaci. Potkat cestou někoho známého, tak radši budu dělat, že ho neznám a uteču z místa činu :D

Ano, nákusná deska je zlo. Plně souhlasím se všemi těmi anonymními názory na netu. Jen jsem zvědavá, za jak dlouho (pokud vůbec) se s tím naučím plynule mluvit jako normální svéprávná osoba. Zatím mám pocit, že asi nikdy. Nedělá mi problém mluvení, jako takové. Když použiju jenom slova: 'Ahoj' a 'Fakt jo' tak to nikdo nepozná. Pokud ale přijde na řadu rozvitější věta s více jak pěti slovy obsahující š/ č/ ř/ c/ s, nastává pro moje uši peklo. Nemůžu sama sebe ani poslouchat :D. Slova jako 'stromeček' a 'dáreček' jsou pro mě aktuálně celkem tabu. Navíc se asi nenajím, protože destička je tam proto, abych nemohla dokousnout horními zuby před dolní= na nové zámečky. To zjednodušeně znamená, že ani jídlo, které strčím do úst, nedokážu rozkousnout, neboť se mi zuby k sobě pouze přiblíží :D

Nandávání dolních fixních rovnátek probíhalo celkem stejně, jako nandávání horních. Nejprve, po vyndání separačních gumiček, přišlo na řadu známé zkoušení kroužků na šestky. Opět to obsahovalo několik natlačených kroužků na šestku, které byly malé/ velké/ vysoké/ nízké a pak jejich násilné vytažení a ozkoušení dalšího kousku. Po najití těch správných kroužků na obě šestky, jsem dostala roztahováky rtů, způsobující obnažení zubů v posměšném úšklebku alá řehtající kůň. Takto jsem, položena na sedo-lehátku, přečkala omytí zubů sprškou vody, namazání jakýmsi čistidlem a vyfoukání zubů do sucha. Jako bonus jsem měla v ústech také odsávání, abych se v tom všem neutopila. Dostala jsem kroužky s lepidlem, tentokráte už naposledy natlačené na šestky. Následovalo nanesení lepidla na ostatní zuby, nandání zámečků a jejich osvícení modrým světýlkem pro zatvrdnutí lepidla. Dokonce už vím, jaké to bude, až mi budou rovnátka sundávat. Dva zámečky byly nalepeny nedostatečně rovně a tak jsem si vyzkoušela, jaké to je, když se zámečky odštípnou kleštičkami a pak se obrušují zuby od lepidla. Opět mi byly očištěny zbývající zuby a dodány zámečky na místa. Poté už jenom nandání drátku a zagumičkování každého zámečku.

Na závěr jsem bohužel dostala již dostatečně proklínanou nákusnou desku. Zaplatila jsem 7300,- (jenom za dolní fixy, jelikož destičku jsem si zaplatila již posledně dopředu) a domluvila jsem se na další návštěvu na začátku února (to je naplánováno už i sundání destičky, takže jí nebudu mít ani dva celé měsíce- UFFF!). Prozatím si doma čtu nahlas knihy, a doufám ve zlepšení tohoto naprosto zoufalého stavu. Budu psát, jakmile se to zlepší. A kdyby ne, tak do Února nepromluvím na veřejnosti ani slovo.

Vaše E_šišla :D