Ahoj všem pošesté,
tak jsem přemýšlela, co
by vás asi zajímalo (co mě zajímalo, když jsem zoufale prohledávala weby o rovnátkách). Když jsem poprvé vylezla z ordinace, připadala jsem si jako Robocop (je to zvláštní pocit, kdo nezažil, nepochopí... :D). Nejdivnější je pocit
po probuzení druhého dne (kdy si člověk myslí, že má svoje původní zuby,
ale už to tak není). Mluvit mi nedělá žádný problém (žádné šišlání
nenastalo). Dovřít pusu je trošku problém, ale doufám, že na to si
zvyknu. Bolestivé to není, až na zevnitř odřená ústa. Nejdříve jsem si říkala, že si to musí zvyknout, tak tam ten vosk nebudu dávat, ale nakonec jsem podlehla možnosti bezbolestného vnitřku (vosk při žmoulání v prstech voní jako žvýkačky Pedro :) a opravdu doporučuji vysušit místo pro vosk, jinak tam skutečně držet nehodlá). Výstupky na kroužkách (na šestkách), držící drát, mě přestaly znepříjemňovat život až pátý den. Jíst mi taky nedělá žádný problém, přes všechny zuby pořád cítím tlak, ale jíst můžu i křupavé müsli (na separační gumičky, kdy se člověk fakt bál i měkký jídlo, to asi nikdy mít nebude :D). Ačkoliv samozřejmě jím mnohem opatrněji, než kdykoliv předtím. Víc si s tím jídlem musí člověk pohrát (nektarinky nakrájet/ rohlík natrhat), ale to je asi jenom počáteční opatrnost, která mě brzy přejde :D
Možná se taky ptáte, proč jsem si dávala ty dražší keramické. Je to prostě tím, že jsem se nedokázala smířit s představou kovového úsměvu. Hlavně i v klidovém stavu mívám pootevřenou pusu a jsou mi přesně vidět horní zuby. Jsem sice ještě studentka, ale zrovna jsem konečně našla nějakou rozumnou práci při studiu, takže jsem si na ně vlastně pomalu vydělala. Říkala jsem si, že za ty peníze navíc, co bych ušetřila na kovových, bych si stejně koupila něco pro sebe a ne na vlastní potřebu přežití. Takže pro svůj klid jsem do toho šla. Patřím pod VZP a bylo mi sděleno, že práci platí pojišťovna a já budu platit materiál (který samozřejmě není úplně levný), tak alespoň něco nebude na mě. A musím uznat, že na vzdálenost od tří metrů dál nikdo nic nepozná, takže na fotkách nebudu vypadat jako železná žena :)
Taky mě ještě budou čekat titanové implantáty (nejedná se o implantáty do kosti, na které se pak nasazují umělé zuby, ale o malé šroubky, které se zavrtají do dásní mezi kořeny zubů). Je to proto, že mám nahoře díry po vytržených pětkách. Zuby zezadu se pak budou přitahovat ke šroubkům. Rovnátka sama o sobě by to dělala dlouho a navíc by mi to, stejně jako zadní zuby přitahovalo dopředu, i přední zuby tahalo dozadu. A to by bylo kontraproduktivní. Takže budu mít dva šroubečky. Tady máte jednu krásnou animaci šroubku http://www.youtube.com/watch?v=vNDjaVme_Iw&feature=related . A to jeden stojí 2-3 tisíce, takže mě ještě čekají další větší výdaje (nehledě na to, že ještě nemám spodní čelist zadrátkovanou).
Ráda bych řekla, že mě rovnátka v ničem neomezují. Ale jelikož mám teď
průhledné gumičky, rozhodla jsem se zjistit, jestli mi zežloutnou, ikdyž
nebudu jíst ani pít "barevné" potraviny. Takže žádné kafe ani čaj, kari
ani chilli. A čištění zubů po každém jídle. Navíc ráno a večer poctivě všemi třemi kartáčky, to je tak na čtvrt až půl hodinky. Ale to mě asi taky brzy přejde :D
Celkové shrnutí: je to teprve týden, ale už si zvykám. Zevnitř už mě to nedře, takže z vosku jsem zatím využila opravdu malou část. Pomalu si přiznávám, že ještě nějakou chvíli budou tyhle věci mojí součástí. Ale ve skutečnosti, jsem moc ráda, že jsem se konečně odhodlala. Oddalovat můj problém s mléčnými pětkami by šlo ještě pár let, ale co pak?! Pětky by už asi ani nešly vyndat (už teď to dalo zabrat) a měla bych rovnátka stejně, akorát bych byla ještě starší. Takže, ať už je váš problém jakýkoliv, jděte do toho rovnou ;). Stejně to pak trvá. Já jsem se rozhodla pro rovnátka už v březnu, ale než dostanete doporučení od zubařky, než se objednáte na konzultaci a pak i na vstupní vyšetření na ortodoncii a pokud budete mít trhání, opět se to pozdrží o nějaký ten měsíc (takže času na přemýšlení a projíždění informací na netu je stále dost).
Vaše E_liška
pátek 27. července 2012
pátek 20. července 2012
Nandavání fixních rovnátek- den D
Ahoj všem popáté,
tak to mám za sebou. Alespoň z poloviny. Horní čelist mám zadrátkovanou.
Jak jsem již psala, den před tím jsem byla v ordinaci na nandání separačních gumiček. Následující den tedy nastává den D. Doporučuji si pořádně namazat rty balzámem (já to udělala a neprohloupila jsem). Cestou do ordinace jsem si dala svojí poslední žvýkačku, kterou jsem v čekárně vyplivla a šlo se na věc. Měla jsem mít na horní čelist kombinované= kovové vzadu a keramické vpředu. Jak už bylo řečeno, chybí mi pětky. A já když se pořádně směju, tak je mi vidět i ta díra místo pětek. Tak jsem si řekla, že by bylo fajn mít ty keramické až po čtyřky. Pětky mi ovšem chybí a na šestky se dává kovový kroužek. Zeptala jsem se, jak to vidí ortodontista a ten mi sdělil, že se keramika běžně dává jen po trojky, pokud to ale chci, že mi je dá i na čtyřky, že to ničemu nevadí, akorát si připlatím. Předběžnou cenu jsem měla napsanou v kartičce (nějaká běžná cena za kombinované na horní čelist). Bylo mi řečeno, že keramický stojí o 600,- víc na zámeček než kovový, ale také že ta běžná cena obsahuje i kovové zámečky na pětkách. Moje konečná cena byla 11 tisíc, což bylo asi jenom o tři stovky víc, než kolik jsem měla připraveno. A jelikož se často a ráda směju z plna hrdla, tak jsem na to kývla. A pak se šlo na věc.
Byla jsem opět posazena na sedátko, které se proměnilo na lehátko. Nejprve vyndají separační gumičky z předchozího dne. Poté zkouší kovové kroužky na šestky. Správný kroužek je pak utahován kolem zubu, připadá vám to jako šroubování. To je jediná nepříjemná záležitost, ale ne bolestná. Kroužek se pak vyndá, zevnitř ho naplácají lepidlem a pak se opět strčí na šestku a utahuje. Poté doktor seškraboval lepidlo, které vyteklo ven (mám ho tam trošku ještě teď) a pak jsem si vypláchla pusu od ztuhnutých seškrábnutých kusů. Pak již dostanete do úst roztahováky na úsměv alá Joker a chvilkama také odstávání. Zuby jsou vyleštěny jakousi bruskou. Následuje ostříknutí zubů vodou, ofoukání a pak se na zuby cosi čistícího nanáší štětečkem. Pak už je na řadě nandávání zámečků a to akorát trvá dýl, ale ani o tom nevíte. Nanese se lepidlo, připlácne se na to zámeček a celé je to osvíceno modrým světýlkem. Na zámečcích je také pro jejich správné umístění na zub jakási barva (neviděla jsem ji, ale po hotových zámečcích jsem dostala spršku pro očištění barvy, a jelikož se již voda odráží od zámečků do všech stran, skutečně jsem pak měla nechtěně osprchovaný celý obličej). Když jsou hotovy zámečky, zkouší se nasadit drátek, který je spojuje. Je upraven do správného tvaru, uchycen do zámečků za pomocí gumiček a na závěr utáhnut do kroužků na šestkách a odštípnut přebytečný konec. Pak je již hotovo a z lehátka se opět stane sedátko. Doktor mi zapůjčil zrcátko, abych si prohlídla výsledek. A bylo to divný, co si budeme povídat. Ne jenom na pohled, ale hlavně nezvyk mít něco v puse s představou, že to tam bude ještě dlouho. K mému velkému překvapení nebyly zámečky bílé nebo krémové, ale prostě průhledné. Pan doktor usoudil, že chci, aby to bylo co nejméně vidět a proto jsem v zrcátku neviděla nic moc. Dostala jsem průhledné gumičky (vím, že mi budou žloutnout, ale zámečky snad zůstanou průhledné) a bílý drátek. Nejvíc viditelný je z této sestavy překvapivě drátek. Samozřejmě, že z blízka rovnátka poznáte, ale na dálku asi moc ne (cca od tří metrů se stávají neviditelnými :D). Tak jsem zaplatila, dostala vosk, kdyby mě to tlačilo (žmoulat kus vosku v prstech a pak ho naplácnout na vysušené místo určení). Ještě instruktáž, jak jíst tvrdé věci (samozřejmě nakrájené), jak si čistit zuby (pečlivě a po každém jídle) a doporučení vhodných kartáčků. Koupila jsem si rovnou u nich i jednosvazkový kartáček (na čištění zámečků) a takové ty malé mezizubní kartáčky (kterými mám čistit prostor pod drátkem) za další 200,- a odcházela jsem s divně plnou pusou a totálně prázdnou peněženkou.
Tak to by byla jedna část za mnou. A ještě o pár měsíců později mě budou čekat rovnátka na spodní čelist a ty si nechám dát kovová, tak pak budu moct porovnávat, jaká jsou teda v čem lepší/ horší. Takže tenhle příběh stále nekončí...
Vaše E_liška
tak to mám za sebou. Alespoň z poloviny. Horní čelist mám zadrátkovanou.
Jak jsem již psala, den před tím jsem byla v ordinaci na nandání separačních gumiček. Následující den tedy nastává den D. Doporučuji si pořádně namazat rty balzámem (já to udělala a neprohloupila jsem). Cestou do ordinace jsem si dala svojí poslední žvýkačku, kterou jsem v čekárně vyplivla a šlo se na věc. Měla jsem mít na horní čelist kombinované= kovové vzadu a keramické vpředu. Jak už bylo řečeno, chybí mi pětky. A já když se pořádně směju, tak je mi vidět i ta díra místo pětek. Tak jsem si řekla, že by bylo fajn mít ty keramické až po čtyřky. Pětky mi ovšem chybí a na šestky se dává kovový kroužek. Zeptala jsem se, jak to vidí ortodontista a ten mi sdělil, že se keramika běžně dává jen po trojky, pokud to ale chci, že mi je dá i na čtyřky, že to ničemu nevadí, akorát si připlatím. Předběžnou cenu jsem měla napsanou v kartičce (nějaká běžná cena za kombinované na horní čelist). Bylo mi řečeno, že keramický stojí o 600,- víc na zámeček než kovový, ale také že ta běžná cena obsahuje i kovové zámečky na pětkách. Moje konečná cena byla 11 tisíc, což bylo asi jenom o tři stovky víc, než kolik jsem měla připraveno. A jelikož se často a ráda směju z plna hrdla, tak jsem na to kývla. A pak se šlo na věc.
Byla jsem opět posazena na sedátko, které se proměnilo na lehátko. Nejprve vyndají separační gumičky z předchozího dne. Poté zkouší kovové kroužky na šestky. Správný kroužek je pak utahován kolem zubu, připadá vám to jako šroubování. To je jediná nepříjemná záležitost, ale ne bolestná. Kroužek se pak vyndá, zevnitř ho naplácají lepidlem a pak se opět strčí na šestku a utahuje. Poté doktor seškraboval lepidlo, které vyteklo ven (mám ho tam trošku ještě teď) a pak jsem si vypláchla pusu od ztuhnutých seškrábnutých kusů. Pak již dostanete do úst roztahováky na úsměv alá Joker a chvilkama také odstávání. Zuby jsou vyleštěny jakousi bruskou. Následuje ostříknutí zubů vodou, ofoukání a pak se na zuby cosi čistícího nanáší štětečkem. Pak už je na řadě nandávání zámečků a to akorát trvá dýl, ale ani o tom nevíte. Nanese se lepidlo, připlácne se na to zámeček a celé je to osvíceno modrým světýlkem. Na zámečcích je také pro jejich správné umístění na zub jakási barva (neviděla jsem ji, ale po hotových zámečcích jsem dostala spršku pro očištění barvy, a jelikož se již voda odráží od zámečků do všech stran, skutečně jsem pak měla nechtěně osprchovaný celý obličej). Když jsou hotovy zámečky, zkouší se nasadit drátek, který je spojuje. Je upraven do správného tvaru, uchycen do zámečků za pomocí gumiček a na závěr utáhnut do kroužků na šestkách a odštípnut přebytečný konec. Pak je již hotovo a z lehátka se opět stane sedátko. Doktor mi zapůjčil zrcátko, abych si prohlídla výsledek. A bylo to divný, co si budeme povídat. Ne jenom na pohled, ale hlavně nezvyk mít něco v puse s představou, že to tam bude ještě dlouho. K mému velkému překvapení nebyly zámečky bílé nebo krémové, ale prostě průhledné. Pan doktor usoudil, že chci, aby to bylo co nejméně vidět a proto jsem v zrcátku neviděla nic moc. Dostala jsem průhledné gumičky (vím, že mi budou žloutnout, ale zámečky snad zůstanou průhledné) a bílý drátek. Nejvíc viditelný je z této sestavy překvapivě drátek. Samozřejmě, že z blízka rovnátka poznáte, ale na dálku asi moc ne (cca od tří metrů se stávají neviditelnými :D). Tak jsem zaplatila, dostala vosk, kdyby mě to tlačilo (žmoulat kus vosku v prstech a pak ho naplácnout na vysušené místo určení). Ještě instruktáž, jak jíst tvrdé věci (samozřejmě nakrájené), jak si čistit zuby (pečlivě a po každém jídle) a doporučení vhodných kartáčků. Koupila jsem si rovnou u nich i jednosvazkový kartáček (na čištění zámečků) a takové ty malé mezizubní kartáčky (kterými mám čistit prostor pod drátkem) za další 200,- a odcházela jsem s divně plnou pusou a totálně prázdnou peněženkou.
Tak to by byla jedna část za mnou. A ještě o pár měsíců později mě budou čekat rovnátka na spodní čelist a ty si nechám dát kovová, tak pak budu moct porovnávat, jaká jsou teda v čem lepší/ horší. Takže tenhle příběh stále nekončí...
Vaše E_liška
Separační gumičky- den předem
Ahoj všem počtvrté,
dneska začnu úvodem k rovnátkům. Člověk totiž musí nějaký ten den předem nosit separační gumičky, jako přípravu na kovové kroužky. Tak jsem se v určený den stavila na ortodoncii (bylo mi řečeno, ať přijdu kdykoliv dopoledne). Vrátila jsem rentgen, který jsem měla zapůjčený pro zubařku na trhání a dostala jsem takové ty gumičkové kroužky (separační gumičky) mezi zuby. Normálně se dávají čtyři vždy mezi šestku a sousedící zub. Ale jelikož moje pětky chybí, dostala jsem pouze mezi horní šestky a sedmičky, tudíž mám jenom dvě gumičky v puse. Opět to není nic tragického, cítíte tlak, ale nebolí to. Sestřička tam gumičku natlačila za pomocí kleštiček, ani si toho nevšimnete. Horší to je, pokud máte malé mezírky mezi zuby, a to já osobně tam nedostanu ani takový ten nejmenší kartáček se štětinkami. Tak s druhou gumičkou přišel asistovat sám pan doktor. Prostě mi jí tam narval a bylo hotovo. Zaplatila jsem 100,- za gumičky a odcházela jsem do pěti minut od příchodu do ordinace.
Do druhého dne se člověk bojí kousat. Gumičky jsou na místech, ale taky tlačí na zuby, a to pak bolí i pomyšlení na jablko. Ne ve skutečnosti jsem měla problém rozkousat i obyčejný čerstvý rohlík. Člověk si každé kousnutí dobře rozmyslí. A tak si místo pořádné porce guláše zoufale namáčíte chleba do omáčky, dokud se téměř nerozpustí. Samozřejmě s okrájenou kůrkou, jinak by mě to taky mohlo zabít :D
Následující den jsem se k snídani odvážila pouze na čaj a měkký koláč a pomalu jsem se psychicky připravovala na rovnátka. Člověk pak má smíšené pocity, těším se a bojím zároveň. Ale o tom zas až příště.
Vaše E_liška
dneska začnu úvodem k rovnátkům. Člověk totiž musí nějaký ten den předem nosit separační gumičky, jako přípravu na kovové kroužky. Tak jsem se v určený den stavila na ortodoncii (bylo mi řečeno, ať přijdu kdykoliv dopoledne). Vrátila jsem rentgen, který jsem měla zapůjčený pro zubařku na trhání a dostala jsem takové ty gumičkové kroužky (separační gumičky) mezi zuby. Normálně se dávají čtyři vždy mezi šestku a sousedící zub. Ale jelikož moje pětky chybí, dostala jsem pouze mezi horní šestky a sedmičky, tudíž mám jenom dvě gumičky v puse. Opět to není nic tragického, cítíte tlak, ale nebolí to. Sestřička tam gumičku natlačila za pomocí kleštiček, ani si toho nevšimnete. Horší to je, pokud máte malé mezírky mezi zuby, a to já osobně tam nedostanu ani takový ten nejmenší kartáček se štětinkami. Tak s druhou gumičkou přišel asistovat sám pan doktor. Prostě mi jí tam narval a bylo hotovo. Zaplatila jsem 100,- za gumičky a odcházela jsem do pěti minut od příchodu do ordinace.
Do druhého dne se člověk bojí kousat. Gumičky jsou na místech, ale taky tlačí na zuby, a to pak bolí i pomyšlení na jablko. Ne ve skutečnosti jsem měla problém rozkousat i obyčejný čerstvý rohlík. Člověk si každé kousnutí dobře rozmyslí. A tak si místo pořádné porce guláše zoufale namáčíte chleba do omáčky, dokud se téměř nerozpustí. Samozřejmě s okrájenou kůrkou, jinak by mě to taky mohlo zabít :D
Následující den jsem se k snídani odvážila pouze na čaj a měkký koláč a pomalu jsem se psychicky připravovala na rovnátka. Člověk pak má smíšené pocity, těším se a bojím zároveň. Ale o tom zas až příště.
Vaše E_liška
pátek 13. července 2012
První a druhá návštěva ortodoncie
Ahoj všem potřetí,
dneska bych se chtěla zabývat tím, co předcházelo trhání zubů. Trhání již bylo na doporučení ortodontisty, takže to znamená, že jsem tam již byla.
První návštěva probíhala stylem, "ukaž, co máš". Konzultace. Šla jsem tam s papírem, že jde o doporučení od zubařky (díky tomu jsem nic neplatila) a starým panoramatickým rentgenem. Pan doktor obhlídl moje zoubky a rentgen, co jsem měla od zubařky. Vysvětlil mi možnosti a určil i přibližnou konečnou cenu léčby (včetně rovnátek na obě čelisti a všeho kolem bych se měla vejít do 25 tis). Mým hlavním problémem byly mléčné pětky nahoře na obou stranách (normální "dospělácký" pětky se prostě neutvořily a moje dětská zubařka to nechávala, aby se mi srovnaly s mléčnými pětkami ostatní "dospělý" zuby). Jinak všechny osmičky a ostatní zuby mám celkem v pořádku až na pár miniaturních odchylek (například spodní pětky se mi vlivem minizoubků nad nimi vysunuly směrem nahoru, jako upíří zuby naruby :D). Takže tahle část je vysoce individuální dle uspořádání zubů. Byla jsem tam přibližně deset minut a odcházela jsem s tím, že si mám rozmyslet, zda nastoupím na "léčbu" nebo ne. Doma jsem to promyslela, zavolala tam a objednala se na vstupní vyšetření.
Druhá návštěva již byla oficiální. Nejprve mě sestřička orentgenovala jednou panoramaticky (to je takový ten přístroj, kam položíte bradu, opřete čelo a pak vám objede kolem hlavy) a jednou ze strany (to jenom stojíte se zátkama v uších, abyste se nehýbali, a během vteřinky to je hotovo). Poté následovalo nafocení mého obličeje, pohled z boku a pak záběry mé čelisti. Došlo i na detailní focení zubů zepředu, ze stran a se zrcátkem i zespoda a seshora zevnitř. K tomu si musíte přidržovat takové plastové roztahováky s ústech, což způsobí škleb alá Joker z Batmana. Následuje výslech ohledně alergií, nemocí v rodině a pak doktor různými cviky s mým obličejem zjišťoval symetrii, uzavírání čelistí, možné logopedické obtíže či kazivost zubů. Vyjmenoval sestřičce pár latinských slov ohledně postavení mých zubů a možností a cílů této léčby. Pak jsem již byla zakloněna na sedátku a ortodontista rozehřál želé na tvorbu otisků. Želé bylo naplněno do lžíce ve tvaru čelisti a ta mi byla natlačena na patro. Dolní patro v pohodě, nemám s tím žádný problém. Při tom horním jsem v prvním okamžiku po natlačení měla pocit, že se asi pozvracím. Slyšela jsem, že občas se kvůli tomu na tohle vstupní vyšetření chodí i na lačno. Člověk dýchá nosem, ale když se mi to dostalo do krku, nebylo zrovna dvakrát pohodlné. I doktor to poznal, řekl, ať vydržím a hmotu, která mi po zatlačení na horní patro vytekla částečně do krku, odstranil špachtlí. Hned to bylo lepší. Při sundávání pak cítíte trošku tlak, ale nic hrozného to není. Poté doporučuji vypláchnout ústa a taky se podívat do zrcadla, neboť hmotu můžete mít i různě po tváři. Já odcházela z ordinace s úsměvem, že to mám za sebou, a v čekárně jsem zjistila, že takhle vyjít na ulici nemůžu (ještě, že tam mají zrcadlo). Trvalo to dohromady asi půl hodiny. Zaplatila jsem 480,- (30,- regulační poplatek a 450,- za vstupní vyšetření) a šla spokojeně domů.
Doma jsem se objednala u své zubařky na vytržení pětek, ale tenhle příběh už znáte. A hned po vytržení jsem zavolala na ortodoncii a objednala se na nandávání horních fixních rovnátek (je potřeba mít mezitím cca měsíc odstup, aby se rány zacelily). Já měla štěstí, že se jim zrovna uvolnil prázdninový termín (bude to dlouhá návštěva, neboť nandání trvá prý 45 minut), jelikož se jim někdo odhlásil a to je moje plus. Další částí tohohle příběhu tedy bude nandávání rovnátek, ale o tom až za týden.
Vaše E_liška
dneska bych se chtěla zabývat tím, co předcházelo trhání zubů. Trhání již bylo na doporučení ortodontisty, takže to znamená, že jsem tam již byla.
První návštěva probíhala stylem, "ukaž, co máš". Konzultace. Šla jsem tam s papírem, že jde o doporučení od zubařky (díky tomu jsem nic neplatila) a starým panoramatickým rentgenem. Pan doktor obhlídl moje zoubky a rentgen, co jsem měla od zubařky. Vysvětlil mi možnosti a určil i přibližnou konečnou cenu léčby (včetně rovnátek na obě čelisti a všeho kolem bych se měla vejít do 25 tis). Mým hlavním problémem byly mléčné pětky nahoře na obou stranách (normální "dospělácký" pětky se prostě neutvořily a moje dětská zubařka to nechávala, aby se mi srovnaly s mléčnými pětkami ostatní "dospělý" zuby). Jinak všechny osmičky a ostatní zuby mám celkem v pořádku až na pár miniaturních odchylek (například spodní pětky se mi vlivem minizoubků nad nimi vysunuly směrem nahoru, jako upíří zuby naruby :D). Takže tahle část je vysoce individuální dle uspořádání zubů. Byla jsem tam přibližně deset minut a odcházela jsem s tím, že si mám rozmyslet, zda nastoupím na "léčbu" nebo ne. Doma jsem to promyslela, zavolala tam a objednala se na vstupní vyšetření.
Druhá návštěva již byla oficiální. Nejprve mě sestřička orentgenovala jednou panoramaticky (to je takový ten přístroj, kam položíte bradu, opřete čelo a pak vám objede kolem hlavy) a jednou ze strany (to jenom stojíte se zátkama v uších, abyste se nehýbali, a během vteřinky to je hotovo). Poté následovalo nafocení mého obličeje, pohled z boku a pak záběry mé čelisti. Došlo i na detailní focení zubů zepředu, ze stran a se zrcátkem i zespoda a seshora zevnitř. K tomu si musíte přidržovat takové plastové roztahováky s ústech, což způsobí škleb alá Joker z Batmana. Následuje výslech ohledně alergií, nemocí v rodině a pak doktor různými cviky s mým obličejem zjišťoval symetrii, uzavírání čelistí, možné logopedické obtíže či kazivost zubů. Vyjmenoval sestřičce pár latinských slov ohledně postavení mých zubů a možností a cílů této léčby. Pak jsem již byla zakloněna na sedátku a ortodontista rozehřál želé na tvorbu otisků. Želé bylo naplněno do lžíce ve tvaru čelisti a ta mi byla natlačena na patro. Dolní patro v pohodě, nemám s tím žádný problém. Při tom horním jsem v prvním okamžiku po natlačení měla pocit, že se asi pozvracím. Slyšela jsem, že občas se kvůli tomu na tohle vstupní vyšetření chodí i na lačno. Člověk dýchá nosem, ale když se mi to dostalo do krku, nebylo zrovna dvakrát pohodlné. I doktor to poznal, řekl, ať vydržím a hmotu, která mi po zatlačení na horní patro vytekla částečně do krku, odstranil špachtlí. Hned to bylo lepší. Při sundávání pak cítíte trošku tlak, ale nic hrozného to není. Poté doporučuji vypláchnout ústa a taky se podívat do zrcadla, neboť hmotu můžete mít i různě po tváři. Já odcházela z ordinace s úsměvem, že to mám za sebou, a v čekárně jsem zjistila, že takhle vyjít na ulici nemůžu (ještě, že tam mají zrcadlo). Trvalo to dohromady asi půl hodiny. Zaplatila jsem 480,- (30,- regulační poplatek a 450,- za vstupní vyšetření) a šla spokojeně domů.
Doma jsem se objednala u své zubařky na vytržení pětek, ale tenhle příběh už znáte. A hned po vytržení jsem zavolala na ortodoncii a objednala se na nandávání horních fixních rovnátek (je potřeba mít mezitím cca měsíc odstup, aby se rány zacelily). Já měla štěstí, že se jim zrovna uvolnil prázdninový termín (bude to dlouhá návštěva, neboť nandání trvá prý 45 minut), jelikož se jim někdo odhlásil a to je moje plus. Další částí tohohle příběhu tedy bude nandávání rovnátek, ale o tom až za týden.
Vaše E_liška
pondělí 9. července 2012
Po trhání
Ahoj všem podruhé,
dnes uběhl přesně týden od trhání zubů. Fakt je ten, že jsem se zatím pevnou stravu moc neodvážila ochutnat, jelikož to vždycky skončilo tím, že jsem měla kus jídla zapíchnutý v díře po zubu a nebylo to moc příjemné. Sedm dní po zákroku ale konečně cítím, že se dírky po zubech zacelují. Chabé bolesti jsem přežila i bez Ibalginů, ačkoliv mám pocit, že se každý den k večeru zhoršují. Ráno je to ale pohoda. Můj denní jídelníček se teď bohužel člení pouze na jogurty bez jakýchkoliv kousků ovoce (nebo čokolády nebo snad oříšků), pudinky všech možných chutí (měli jste někdy kokosový puding?!) a bramborovou kaši z pytlíku (pro jinou chuť už přikusuju s majonézou :D). Ještě příležitostně zmrzlina opět ideálně bez kousků, takže točená je moc fajn. K pití rozhodně nedoporučuju kolu, z toho mě pak brní celé horní patro a musím si jít zuby vyčistit. Heřmánkový čaj naopak má mít hojivé účinky. Zkoušela jsem i maso, ale z něj se mi vždycky rozkousaná vlákna dostala do dírek a to je pak těžké dostat je ven. A bolestivé.
Včerejším dnem jsem si však všimla změny. Dásně kolem dírek se začínají přibližovat :D a to je příjemná změna. Znamená to, že se snad zanedlouho dočkám i normálního oběda a na to se moc těším. Ale mezitím si jdu udělat další puding. Dneska mě čeká mandlový, tak s chutí do toho.
Vaše E_liška
dnes uběhl přesně týden od trhání zubů. Fakt je ten, že jsem se zatím pevnou stravu moc neodvážila ochutnat, jelikož to vždycky skončilo tím, že jsem měla kus jídla zapíchnutý v díře po zubu a nebylo to moc příjemné. Sedm dní po zákroku ale konečně cítím, že se dírky po zubech zacelují. Chabé bolesti jsem přežila i bez Ibalginů, ačkoliv mám pocit, že se každý den k večeru zhoršují. Ráno je to ale pohoda. Můj denní jídelníček se teď bohužel člení pouze na jogurty bez jakýchkoliv kousků ovoce (nebo čokolády nebo snad oříšků), pudinky všech možných chutí (měli jste někdy kokosový puding?!) a bramborovou kaši z pytlíku (pro jinou chuť už přikusuju s majonézou :D). Ještě příležitostně zmrzlina opět ideálně bez kousků, takže točená je moc fajn. K pití rozhodně nedoporučuju kolu, z toho mě pak brní celé horní patro a musím si jít zuby vyčistit. Heřmánkový čaj naopak má mít hojivé účinky. Zkoušela jsem i maso, ale z něj se mi vždycky rozkousaná vlákna dostala do dírek a to je pak těžké dostat je ven. A bolestivé.
Včerejším dnem jsem si však všimla změny. Dásně kolem dírek se začínají přibližovat :D a to je příjemná změna. Znamená to, že se snad zanedlouho dočkám i normálního oběda a na to se moc těším. Ale mezitím si jdu udělat další puding. Dneska mě čeká mandlový, tak s chutí do toho.
Vaše E_liška
pondělí 2. července 2012
Trhání zubů
Ahoj všem,
zrovna dneska mi trhali zuby. Musím se s tím pochlubit, neboť to předchází příběhu, který zde hodlám prezentovat. A hned na okraj musím také zmínit, že již nejsem teenager, jak bývá pro rovnátkovou story běžné. Je mi už něco přes dvacet, přesné číslo radši zmiňovat nebudu, jak se na dámu sluší :D
Trhání zubů je zajímavá záležitost. Nikdy jsem neměla možnost si jí vyzkoušet osobně, dokonce mi zuby moudrosti narostly všechny a bez obtíží. Odevšaď jsem však poslouchala hororové historky. Nebudem si nic nalhávat, docela mě vyděsily. Nebylo by to tak děsivé, kdyby se později (tedy dnes) moje paní doktorka nerozhodla zkusit to nejdřív bez anestezie. Anestezie je taky velice zajímavá věc. Nejdřív zkusila lokálně nastříkat na dáseň nějaký méně drastický umrtvovač. Měla jsem pocit, že mi mravenci uspořádali piknik uvnitř pusy. To bylo ještě příjemné, nehledě na to, že následovalo zkušební lomcování zubem. Zkouška vykvedlávání zubu bez anestezie byla nesnesitelná tak, že i paní doktorka se rozhodla zvolit jinou variantu. Zub byl vrtačkou rozříznut vejpůl. Tedy téměř, aspoň ta venkovní část byla. Tou dobou jsem se bolestí zařezávala do sedačky a při nejbližší možné příležitosti jsem přestala dělat hrdinku a poprosila o injekci anestezie. Opíchání vnitřku pusy umrtvovákem bylo proti zkušebnímu lomcování a nařezávání zubu procházka růžovým sadem. Opravdu jsem injekci ani nepocítila, jak mě ještě tepala pusa od kvedlání. Pak dostanete oddychový čas. Šla jsem do čekárny a opět se pomalu dostavoval pocit mravenčí párty uvnitř pusy. Tentokrát to však dostávalo lepší grády. Párty se přesunula zevnitř až na rty a mravenci nerušeně pokračovali. Najednou zjistíte, že stěží ovládáte mimiku. Je to zajímavý pocit, ale nejvtipnější je, když vám trhají na každé straně jeden (u mě horní). Pak musíte používat spodní ret, abyste alespoň zavřeli ústa. Pocit, že na vás v čekárně všichni koukají je naprosto oprávněný. Každý ví nebo alespoň tuší, že když jste byli vysláni ven z ordinace a ještě čekáte, že jste nejspíš částečně umrtveni. Starší paní mě pozoruje s respektem a zcela zjevně odhalila, že neovládám horní ret. Při naklonění dopředu se musím opravdu namáhat, abych udržela rty sevřené pouze za pomocí spodních. Jen malé děti netuší a tak se ptají maminky, proč jsem vyšla ven. Paní doktorka mezitím bere dva další a mě se horní ret umrtvuje čím dál víc. Jen houšť, to budou později plusové body pro mě, když nic neucítím. Pak nastává moje chvíle, ale po předchozí zkušenosti se mi ani nechce do ordinace. "Tak ať jsou rychle venku." mumlám s pootevřenými ústy. Paní doktorka souhlasně přikyvuje a tak se opět posadím. Musím uznat, že anestezie je neskutečná záležitost a můžu i tvrdit, že mluvím z vlastní zkušenosti. S předchozím mučením bez anestezie se to nedá srovnat. Přitom pozoruji stejné nástroje jako předtím. Dokonce i vrtačka dostane prostor, když se rozpůlený zub nechce vzdát. Jsou z něj čtvrtinky a stále odolává. Samozřejmě cítím tlak, když doktorka zabere za zub, ale při srovnání se stejným úkonem bez anestezie je to opravdu jen nepatrný pocit. Pak se mě zdá všechno příjemnější, ačkoliv doktorka se z mých zubů určitě zapotila. A nejhorší pocit z trhání zubů je pak ten vnitřní pocit, když slyšíte zub praskat (slyšíte a víte, že by to mělo asi bolet nebo aspoň píchat, ale ono nic). Nakonec se po částech vzdá jak můj první, tak i druhý zub. Brnění po anestezii neustává, takže s opravdu zajímavým přízvukem poděkuji. Ještě dostanu doporučení na zmrzku a ledové obklady případně paralen, zaplatím 30,- a jdu si to všechno nakoupit.
V MHD máte zase pocit, že na vás všichni zírají. Může to být pravda, pokud se díky anestezii tváříte jako vrah a koupenou zmrzlinu si cestou domů tisknete k tváři :D
Můžu říct, že tenhle příběh má zatím celkem happy end. Přišla jsem domů a cca za dvě hodiny mě přestala brnět tvář a začala jsem opět normálně používat horní ret. Dle návodů na internetu jsem si připravila Paralen i Ibalgin, ledovala tváře a na doporučení doktorky jedla zmrzlinu. Ibalgin jsem měla v plánu vzít co nejdřív, nakonec jsem na to v pracovním vytížení zapomněla. A představte si, není to nic hrozného. Samozřejmě, že to bolí- chybí mi dva zuby! Ale není to nic, co by se nedalo přežít (snad i bez pilulek).
Zuby mám velice opatrně vyčištěny a chystám se jít spát, ačkoliv Ibalgin mám stále pro jistotu připravený na nočním stolku. Tak doufám, že jsem vám alespoň trochu rozumně osvětlila, jak se to událo. A jak správně tušíte, tenhle příběh je na pokračování, takže se tu snad zase zanedlouho sejdeme... ;)
Vaše E_liška
zrovna dneska mi trhali zuby. Musím se s tím pochlubit, neboť to předchází příběhu, který zde hodlám prezentovat. A hned na okraj musím také zmínit, že již nejsem teenager, jak bývá pro rovnátkovou story běžné. Je mi už něco přes dvacet, přesné číslo radši zmiňovat nebudu, jak se na dámu sluší :D
Trhání zubů je zajímavá záležitost. Nikdy jsem neměla možnost si jí vyzkoušet osobně, dokonce mi zuby moudrosti narostly všechny a bez obtíží. Odevšaď jsem však poslouchala hororové historky. Nebudem si nic nalhávat, docela mě vyděsily. Nebylo by to tak děsivé, kdyby se později (tedy dnes) moje paní doktorka nerozhodla zkusit to nejdřív bez anestezie. Anestezie je taky velice zajímavá věc. Nejdřív zkusila lokálně nastříkat na dáseň nějaký méně drastický umrtvovač. Měla jsem pocit, že mi mravenci uspořádali piknik uvnitř pusy. To bylo ještě příjemné, nehledě na to, že následovalo zkušební lomcování zubem. Zkouška vykvedlávání zubu bez anestezie byla nesnesitelná tak, že i paní doktorka se rozhodla zvolit jinou variantu. Zub byl vrtačkou rozříznut vejpůl. Tedy téměř, aspoň ta venkovní část byla. Tou dobou jsem se bolestí zařezávala do sedačky a při nejbližší možné příležitosti jsem přestala dělat hrdinku a poprosila o injekci anestezie. Opíchání vnitřku pusy umrtvovákem bylo proti zkušebnímu lomcování a nařezávání zubu procházka růžovým sadem. Opravdu jsem injekci ani nepocítila, jak mě ještě tepala pusa od kvedlání. Pak dostanete oddychový čas. Šla jsem do čekárny a opět se pomalu dostavoval pocit mravenčí párty uvnitř pusy. Tentokrát to však dostávalo lepší grády. Párty se přesunula zevnitř až na rty a mravenci nerušeně pokračovali. Najednou zjistíte, že stěží ovládáte mimiku. Je to zajímavý pocit, ale nejvtipnější je, když vám trhají na každé straně jeden (u mě horní). Pak musíte používat spodní ret, abyste alespoň zavřeli ústa. Pocit, že na vás v čekárně všichni koukají je naprosto oprávněný. Každý ví nebo alespoň tuší, že když jste byli vysláni ven z ordinace a ještě čekáte, že jste nejspíš částečně umrtveni. Starší paní mě pozoruje s respektem a zcela zjevně odhalila, že neovládám horní ret. Při naklonění dopředu se musím opravdu namáhat, abych udržela rty sevřené pouze za pomocí spodních. Jen malé děti netuší a tak se ptají maminky, proč jsem vyšla ven. Paní doktorka mezitím bere dva další a mě se horní ret umrtvuje čím dál víc. Jen houšť, to budou později plusové body pro mě, když nic neucítím. Pak nastává moje chvíle, ale po předchozí zkušenosti se mi ani nechce do ordinace. "Tak ať jsou rychle venku." mumlám s pootevřenými ústy. Paní doktorka souhlasně přikyvuje a tak se opět posadím. Musím uznat, že anestezie je neskutečná záležitost a můžu i tvrdit, že mluvím z vlastní zkušenosti. S předchozím mučením bez anestezie se to nedá srovnat. Přitom pozoruji stejné nástroje jako předtím. Dokonce i vrtačka dostane prostor, když se rozpůlený zub nechce vzdát. Jsou z něj čtvrtinky a stále odolává. Samozřejmě cítím tlak, když doktorka zabere za zub, ale při srovnání se stejným úkonem bez anestezie je to opravdu jen nepatrný pocit. Pak se mě zdá všechno příjemnější, ačkoliv doktorka se z mých zubů určitě zapotila. A nejhorší pocit z trhání zubů je pak ten vnitřní pocit, když slyšíte zub praskat (slyšíte a víte, že by to mělo asi bolet nebo aspoň píchat, ale ono nic). Nakonec se po částech vzdá jak můj první, tak i druhý zub. Brnění po anestezii neustává, takže s opravdu zajímavým přízvukem poděkuji. Ještě dostanu doporučení na zmrzku a ledové obklady případně paralen, zaplatím 30,- a jdu si to všechno nakoupit.
V MHD máte zase pocit, že na vás všichni zírají. Může to být pravda, pokud se díky anestezii tváříte jako vrah a koupenou zmrzlinu si cestou domů tisknete k tváři :D
Můžu říct, že tenhle příběh má zatím celkem happy end. Přišla jsem domů a cca za dvě hodiny mě přestala brnět tvář a začala jsem opět normálně používat horní ret. Dle návodů na internetu jsem si připravila Paralen i Ibalgin, ledovala tváře a na doporučení doktorky jedla zmrzlinu. Ibalgin jsem měla v plánu vzít co nejdřív, nakonec jsem na to v pracovním vytížení zapomněla. A představte si, není to nic hrozného. Samozřejmě, že to bolí- chybí mi dva zuby! Ale není to nic, co by se nedalo přežít (snad i bez pilulek).
Zuby mám velice opatrně vyčištěny a chystám se jít spát, ačkoliv Ibalgin mám stále pro jistotu připravený na nočním stolku. Tak doufám, že jsem vám alespoň trochu rozumně osvětlila, jak se to událo. A jak správně tušíte, tenhle příběh je na pokračování, takže se tu snad zase zanedlouho sejdeme... ;)
Vaše E_liška
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)