Sundání fixních rovnátek- fáze II. a III.

Ahoj všem potřicátéprvé,
tak je to tady. Dostala jsem nejlepší dáreček v rovnátkovém světě. Bylo mi dáno... tedy lépe řečeno, bylo mi sundáno :)

Sundávání probíhá nejprve v nejistotě, zda je opravdu sundají nebo ne. Bylo vám to sice potvrzeno, ale u ortodontistů člověk nikdy neví... :D Zasedla jsem do křesílka a čekala na verdikt. Doktor mi prozkoumal celou ústní dutinu a pokýval hlavou. Brala jsem to jako dobré znamení. Ani mi nebylo pořádně nic řečeno a ani pořádně nevím, co se všechno dělo. Dostala jsem opět plastový roztahovák, abych mohla vypadat jako smějící se kůň, a pak už to jelo. Čekal mne opět drátek za zuby, který mi byl připevněn od dvojky po dvojku, takže to začalo přeměřováním drátku a jeho utahováním skrz mezírky mezi zubů. Poté vám očistí zadní stranu zubů a připevní drátek. Následuje ozařování modrým světýlkem, buď drátku k jeho připevnění nebo zámečků pro jejich odlepení. Sama nevím a nemohla jsem se zeptat s koňským úsměvem :D Jakmile je tahle práce hotová následuje nejdivnější část. Teda nejdivnější pro vás jako přímého účastníka akce. Po sundání kovového oblouku ze zámečků je na řadě odštípávání zámečků. Jak jsem již psala zde (článek Po sundání rovnátek), je to hrozně nepříjemný pocit. Člověk si snadno představuje, jak se mu odštípnul kus zubu i se zámečkem. Což v podání s keramickými zámečky, které se při odštípávání rozpadnou na malé kousíčky a lítají jak po ordinaci, tak uvnitř vašich úst, snadno zaměníte s pocitem uštípnutého zubu. To je pocit, který nechcete už nikdy v životě zažít a také mnohem víc následně oceníte pohled do zrcadla a kontrolu celistvosti všech zubů. Až tak bolestivé to není, ale psychicky je to trochu náročnější. Jakmile je tahle fáze za vámi už zbývá jen sundání kovových kroužků kolem zadních zubů. To už je proti odštípávání procházka růžovým sadem. Trochu to tlačí a pak následuje neskutečná úleva, když kroužek konečně povolí a je po všem. Obroušení zubů od zbytků lepidla a dělání otisků už je pro vás v téhle fázi poměrně rutinní záležitost. A je to... vítáte zpět mezi dospělé (v mém případě). První pohled do zrcadla vám jistě vynahradí těch pár let života s rovnátky.

Následující den dostanete opět dlahu na noční nošení. První rok se doporučuje nosit každou noc. Dolní dlahu již mám přes rok a poctivě jí nosím. Horní mám jinou než spodní. Moje nová horní dlaha vypadá víc jako vyndavací rovnátka, co jsem měla v dětství (plastová část na celém horním patře a kovový drátek přes zuby). Krom toho jsem ještě byla nafocena ze všech stran pro porovnání s první sérií fotek, kterou nafotili při mé registraci na ortodoncii. Domluvení kontroly za čtvrt roku je vzhledem k vynaloženému úsilí na hezký úsměv přiměřené.

Doufám, že vám tenhle blog pomohl s rovnátkovými otázkami, případně rozhodnutím zda do toho jít nebo ne. Já to můžu 100% doporučit, za ten výsledek to stojí i v pozdějším věku! (Jak se říká, pro krásu se musí trpět.) Pokusím se později přidávat i případné porovnátkové info. Tak rovnátkům zdar a krásnému úsměvu ještě víc!

Vaše E_liška