Ahoj všem po dvacáté-deváté,
ráda bych přidala trošku update článek o stavu mých zubů. Problém je v tom, že jsem teď byla půlroku v zahraničí. Odhlášená od VZP a domluvená s mým ortodontistou na tom, že pokud nebude problém, tak to vydržím. Případně, že se zkusím někoho najít a nechat si jenom vyměnit po 3 měsících gumičky. A tak se můj případ pozdržel o 6 měsíců.
Začnu stavem mojí vyndavací dlahy na spodní zuby a retenčního drátku, co mám zevnitř. Drátek se ani nehnul a po kontrole jsem měla potvrzeno, že je vše ok. Vyndavací dlaha poněkud ztratila na své průhlednosti, ale jinak funguje stále na 100%. Nosila jsem jí každou noc a stále nosím. I přes to, že ji jednou týdně nechávám v roztoku s tabletou Corega (ano, jedná se o onu legendární reklamu se smíškem), je již zažloutlá. Klasický plastový problém. Mno ale co už, do úst se mi ve spánku nikdo nekouká... Doufám. A překvapivě se i s dlahou mluví mnohem snáze než s již několikrát proklínanou nákusnou destičkou. Dalo by se říct, že s ní mluvím téměř na 98% jako já.
Tak zpátky k horním keramickým rovnátkům. Už jsou to dva roky. Došlo k vyndání druhého miniimplantátu, jelikož mě měsíc před plánovanou půlroční kontrolou začal zlobit. To si takhle ráno v zahraničí snídám a říkám si, jak je to super, že se vůbec nic tragického nestalo a za měsíc už budu doma. Chroupám si snídaňové cereálie a v tom cítím nepříjemné křupnutí. Neslyším to, jen cítím. Od toho okamžiku mě začíná bolet zub... nebo dáseň... nebo zub, co já vím. Hlavní je, že je to nepříjemné. Pohledem do zrcadla se to vyjasňuje. Šroubek na pár milimetrů vyčuhuje ven a pérko, které ho přitahuje, stahuje šroubek nebezpečně blízko k zubu vedle. Panikařím. Pobíhám po domě a snažím se vymyslet, co s tím. První možnost, že si pérko sundám sama, zavrhuji po prvním pokusu. Následně zjišťuju, že nemám čas a musím do práce. Cestou do práce jsem potkávala jednu ortodoncii, tak si říkám, že oželím zbytek snídaně a vyrazím rovnou tam. Tam je mi bohužel sděleno, že nedělají emergency stavy a že si mám najít pohotovost... tak moc díky... za nic. Vracím se domů, protože mám ještě čas a představa, jak zbytky mojí snídaně najde čistotná spolubydlící, je strašidelná. V zápalu paniky a pobíhání po domě beru do ruky pinzetu a rozhoduju se pro jeden poslední pokus. Pokouším se přidržet si prstem vylézající šroubek a pinzetou sundat pérko z kroužku kolem šestky. A ono to funguje! Povedlo se mi to během vteřinky a okamžitě bylo po bolesti. Vyčnívající šroubek se samovolně vrátil na původní pozici, já si zhluboka oddechla a mohla jsem utíkat do práce. Tudíž mi pan doktor, po té co mě po půlroce uviděl, mohl vyšroubovat toho zmetka. Naštěstí už jsem dost blízko cílové pásky, takže není třeba instalovat šroubek znova. Jak to probíhalo poprvé můžete najít zde. Napodruhé jsem věděla, do čeho jdu. Doktor vzal šroubovák a rovnou začal točit. Bylo to rychlé a bezbolestné, jelikož šroubek už asi ani nebyl uchycený v kosti. Následovalo sundání gumiček, běžná úprava horního drátku a nasazení všeho zpátky.
Domluva na příště obsahovala také informaci o tom, že příště budeme dělat rentgen a poté bude možná následovat domluva na sundání té mé horní řádky kovu a keramiky. Taky by to bylo fajn po těch dvou letech. Už ani nevím, jak vypadám bez nich :D Musím se také přiznat, že úroveň mého čištění zubů s rovnátky se po letech výrazně snížila. Prvních pár měsíců se člověk snaží. Postupně to ale opadává. Tak snad to bude brzy za mnou. Tedy za námi všemi ;)
Tak pamatujte: nejste v tom sami!
Vaše E_liška