pátek 17. října 2014

Sundání fixních rovnátek- fáze I.

Ahoj všem po třicáté,
je to skoro neuvěřitelné, ale podle mého počítadla je tohle již 30 příspěvek. Rovnátka mám již přes dva roky (z toho jsem rok měla i dolní). Bude mi už 26 let, až mi rovnátka sundají. Samozřejmě se na ten okamžik těším, ikdyž už jsem s tím kovovým proužkem celkem sžitá.

První fáze nastává cca tři měsíce a dvě návštěvy před aktuálním sundáváním. Jedná se o to, že vám v ordinaci provedou rentgen. Z toho následně doktor posoudí, zda jsou zuby srovnané i v kosti. Moje teď na panoramatickém RTG vypadají jako rovnoběžky. Perfektní! Takhle si představuju rentgen holywoodského úsměvu :) Při výměně gumiček dostávám opět řetízek, který se táhne přes všechny zámečky. No a to je víceméně vše. Jediné, co se stalo zásadního byla domluva na následující dvě návštěvy naráz, jedna kontrola v listopadu a sundavání v prosinci. Hezký vánoční dáreček to bude!

Co se spodních zubů týče, nosím vyndavací dlahu každou noc. Ačkoliv jsem četla spoustu článků typu: vyndavací stačí nosit poctivě první tři měsíce každou noc a pak už stačí obden atp. Bylo mi doporučeno nosit poctivě celý rok, už to tak tedy dělám tři čtvrtě roku. A víte co? Vůbec mi to nevadí :D

Vaše E_liška

pondělí 15. září 2014

Ozývám se po půl roce

Ahoj všem po dvacáté-deváté,
ráda bych přidala trošku update článek o stavu mých zubů. Problém je v tom, že jsem teď byla půlroku v zahraničí. Odhlášená od VZP a domluvená s mým ortodontistou na tom, že pokud nebude problém, tak to vydržím. Případně, že se zkusím někoho najít a nechat si jenom vyměnit po 3 měsících gumičky. A tak se můj případ pozdržel o 6 měsíců.

Začnu stavem mojí vyndavací dlahy na spodní zuby a retenčního drátku, co mám zevnitř. Drátek se ani nehnul a po kontrole jsem měla potvrzeno, že je vše ok. Vyndavací dlaha poněkud ztratila na své průhlednosti, ale jinak funguje stále na 100%. Nosila jsem jí každou noc a stále nosím. I přes to, že ji jednou týdně nechávám v roztoku s tabletou Corega (ano, jedná se o onu legendární reklamu se smíškem), je již zažloutlá. Klasický plastový problém. Mno ale co už, do úst se mi ve spánku nikdo nekouká... Doufám. A překvapivě se i s dlahou mluví mnohem snáze než s již několikrát proklínanou nákusnou destičkou. Dalo by se říct, že s ní mluvím téměř na 98% jako já.

Tak zpátky k horním keramickým rovnátkům. Už jsou to dva roky. Došlo k vyndání druhého miniimplantátu, jelikož mě měsíc před plánovanou půlroční kontrolou začal zlobit. To si takhle ráno v zahraničí snídám a říkám si, jak je to super, že se vůbec nic tragického nestalo a za měsíc už budu doma. Chroupám si snídaňové cereálie a v tom cítím nepříjemné křupnutí. Neslyším to, jen cítím. Od toho okamžiku mě začíná bolet zub... nebo dáseň... nebo zub, co já vím. Hlavní je, že je to nepříjemné. Pohledem do zrcadla se to vyjasňuje. Šroubek na pár milimetrů vyčuhuje ven a pérko, které ho přitahuje, stahuje šroubek nebezpečně blízko k zubu vedle. Panikařím. Pobíhám po domě a snažím se vymyslet, co s tím. První možnost, že si pérko sundám sama, zavrhuji po prvním pokusu. Následně zjišťuju, že nemám čas a musím do práce. Cestou do práce jsem potkávala jednu ortodoncii, tak si říkám, že oželím zbytek snídaně a vyrazím rovnou tam. Tam je mi bohužel sděleno, že nedělají emergency stavy a že si mám najít pohotovost... tak moc díky... za nic. Vracím se domů, protože mám ještě čas a představa, jak zbytky mojí snídaně najde čistotná spolubydlící, je strašidelná. V zápalu paniky a pobíhání po domě beru do ruky pinzetu a rozhoduju se pro jeden poslední pokus. Pokouším se přidržet si prstem vylézající šroubek a pinzetou sundat pérko z kroužku kolem šestky. A ono to funguje! Povedlo se mi to během vteřinky a okamžitě bylo po bolesti. Vyčnívající šroubek se samovolně vrátil na původní pozici, já si zhluboka oddechla a mohla jsem utíkat do práce. Tudíž mi pan doktor, po té co mě po půlroce uviděl, mohl vyšroubovat toho zmetka. Naštěstí už jsem dost blízko cílové pásky, takže není třeba instalovat šroubek znova. Jak to probíhalo poprvé můžete najít zde. Napodruhé jsem věděla, do čeho jdu. Doktor vzal šroubovák a rovnou začal točit. Bylo to rychlé a bezbolestné, jelikož šroubek už asi ani nebyl uchycený v kosti. Následovalo sundání gumiček, běžná úprava horního drátku a nasazení všeho zpátky.

Domluva na příště obsahovala také informaci o tom, že příště budeme dělat rentgen a poté bude možná následovat domluva na sundání té mé horní řádky kovu a keramiky. Taky by to bylo fajn po těch dvou letech. Už ani nevím, jak vypadám bez nich :D Musím se také přiznat, že úroveň mého čištění zubů s rovnátky se po letech výrazně snížila. Prvních pár měsíců se člověk snaží. Postupně to ale opadává. Tak snad to bude brzy za mnou. Tedy za námi všemi ;)


Tak pamatujte: nejste v tom sami!
Vaše E_liška

sobota 18. ledna 2014

Po sundání rovnátek

Ahoj všem po dvacáté-osmé,
už to byl rok s mými dolními rovnátky a najednou jsou pryč. Nepřijde mi to jako nějaký extrémní nezvyk. Hned ze začátku jsem se cítila prostě stejně. Všichni říkají, jak jim najednou jejich zuby přišly větší a slizčí :D Já s tím neměla žádný problém. Prostě jsem zas měla svoje zuby bez 'Robocop'ího proužku přes ně. Jediný nezvyk je kovový drátek zevnitř na zubech, který je fixuje. Ale jak to vlastně probíhalo?

Po pravdě sama moc nevím, co se dělo. Nejprve jsem dostala roztahováky, odsávací 'dýmku' a přidělával se drátek zevnitř. Začalo to obroušením vnitřní strany zubů. To se dělá proto, aby byly zuby opravdu čisté a aby se pak drátek snáz připevnil. Následovalo zdlouhavé přeměřování a ohýbání drátku do přesné podoby dle mých zubů. Mám dojem, že to se dělalo nějak tak, že byl drátek přichycen na přibližné poloze za zuby a následně skrz mezírky mezi zuby utahován jemným drátečkem, kterým se pak drát na zubech začal přitahovat k mezírce a tak se ohýbal dle tvaru zadní strany zubů. Ale tím si nejsem jistá, neviděla jsem to. Na internetu dneska už najdete spustu videí o tom, jak to probíhá (například na youtube pod heslem "getting off braces"). Drátek byl přilepen a následovalo ozařování lepidla svétýlkem pro rychlejší ztuhnutí. Poté jsem byla s drátečkem připravená na skutečné sundání dolní řádky rovnátek. Následuje odštípávání lepidla zámečků od zubů. Zní to strašně, máte pocit, že vám určitě musely prasknout zuby. Téměř to nebolí- spíš jenom tak, když vám doktor "utahuje" nový oblouk- cítíte na zubech tlak. Jeden zámeček po druhým je odšmiknut a pak už zbývají jen kroužky na šestkách (v mém případě i na sedmičkách). Nastává lehké páčení a poté obrovská úleva, když kroužek vyskočí ze zubů. Pak už jen obroušení zubů od zbytků lepidla a je hotovo. Zoubky jsou opláchnuty a tadá!

To nejhorší pro mně bylo dělání otisků na vyndavací rovnátka. Jak jsem jednou zmínila (v tomto článku), byl to pro mně stresující zážitek, při kterém mi přebytky hmoty lezly do krku a nutily mě zvracet :D Naštěstí je spodní čelist lepší v tom, že vám přebytky netečou rovnou do krku a tak jsem to tentokrát ani nezaregistrovala. Bylo to rychlé a bezbolestné :D A díky tomu se pak na druhý den vyrobí vyndavací rovnátka. To budu muset nosit na noc každý den, aby se mi zuby nevrátily do původní polohy.

Zaplatila jsem dva a půl tisíce za sundání dolních fixních+ výrobu vyndavacích rovnátek na noc. Doma jsem zjistila, že nemám na spodních zubech žádné skvrny po zámečcích (jak všichni rádi straší). Jediné, co bylo zvláštní, bylo čištění zubů. Né že by to bylo úplně zvláštní, bylo to super a rychlé (oproti práci s rovnátky). Ale měla jsem spodní zuby mnohem citlivější než kdykoliv předtím. Chápu, že je to velký zásah a asi i chvíli potrvá, než mě zuby přestanou lochtat, když po nich přejedu kartáčkem. Dásně asi pocítily znatelnou úlevu, jelikož je nic kovového netlačilo a neškrábalo.

Den poté jsem si došla pro vyndavací rovnátka. Čekala jsem ty barevné s drátky, co si pamatuji z dětství. Dostala jsem místo toho retenční dlahu- průhledný přesný otisk vašich zubů. Vypadá to přesně jako Invisalign. Je to super věc, není to skoro vidět, ačkoliv člověk s tím trošku šišlá. Ale je to hlavně na noc, takže je to jedno. Samozřejmě ráno po vyndání se musí vyčistit vyndaná rovnátka starým kartáčkem. Takže čas ušetřený po sundaných fixech se ztratí při čištění vyndavací části :D Ale i tak jsem nadšená, že jsem bez jedné řady pozlátek v ústech. A jak mám zuby krásně v řadě. Tenhle pocit je k nezaplacení :)

Vaše E_liška